Skřítci všude kam se podíváš

Tábor pro nejmenší děti s maminkami už patří k orionským stálicím. Doposud však nikdy nikdo neviděl živého skřítka………až letos.

Skřítky se může pochlubit celá Opavská pahorkatina, kterou jsme s dětmi a maminkami prozkoumali. Pro jistotu jsme hledáním skřítků strávili šest krásných letních dnů, protože za jeden den bychom to určitě nestihli. Ubytovali jsme se v Bolaticích nedaleko krásných zámeckých Kravař.

Hned první den jsme se vydali hledat lesní a luční skřítky. A že jsme jich našli. Schovaní v kořenech stromů, v listech, v květech a taky pařezech.

S dětmi jsme také hádali, co všechno nám doma dělají skřítci, že nám provádí pěkné naschvály a zkouší naši trpělivost. Už víme, že takovým se říká šotci a jsou to skřítci domácí. Kolik jich máte doma vy? Taky vám schovávají čajové lžičky a nebo ponožky?

Druhý táborový den jsme se vydali hledat zámecké skřítky a věřte nevěřte, zrovna v den, kdy jsme zavítali do Kravař na zámek, se jednou za sto let otevřel zámecký poklad a skřítci vydali své zlaté přívěsky s kačenkami. Nemohli jsme tomu uvěřit a pro jistotu ještě prošli zámecký park a dobře jsme udělali, protože takovou krásu jsme dlouho neviděli.

Třetí táborový den nám trochu popršelo, takže z plánovaného koupání sešlo, ale my jsme věděli, že dešťové kapky budou lákat lesní skřítky a že budeme mít to štěstí a uvidíme je ještě jednou. Proto jsme se vydali na vycházku do Chuchelenského lesa, kde jsme je opravdu viděli a slyšeli. Dokonce jsme se naučili číst skřítkovské šifry a rozluštili tisíce let starou zprávu a opět se nám podařilo najít poklad, tentokrát lesní a moc jsme si na něm pochutnali.

Čtvrtý táborový den byl velkou výzvou, protože jsme měli možnost shlédnout skutečné skřítky podzemní. Taky že jsme je viděli, ale museli jsme se za nimi, permoníky, sesunout 622 metrů pod zem do bývalé šachty na těžbu černého uhlí v Hornickém muzeu Landek v Ostravě. Viděli jsme jak takoví skřítci žijí a narubali jsme si skutečné uhlí. Za odměnu jsme si vyzkoušeli jízdu hornickým vláčkem a vyzkoušeli si spoustu strojů, které se k těžbě uhlí dříve používaly. Už víme, proč permoníci nosí kladívko a lucerničku. Kladívkem to uhlí rubají a lucerničkou si svítí, v podzemí je totiž černočerná strašidelná tma.

Pátý den jsme se vypravili za vodními skřítky. Ty jsme objevili mezi rybami a to ne ledajakými. Na pstruží farmě v Bělé, kam jsme došli neuvěřitelných 7 kilomterů, jsme si na pstruzích nejen pochutnali, ale také jsme si je sami vylovili. Protože nás lovení pstruhů moc bavilo a skřítci nám je pěkně naháněli na udice, tak jsme lovili a lovili a lovili……..až jsme jich měli tolik, že jsme je přivezli tatínkům domů z tábora. Ještě jsme v Bělé objevili krásné Priessnitzovy koupele, kde nás ledová voda ujistila v tom, že tady žádný, ani nejotužilejší skřítek, nemůže přežít. My jsme se v ní ale rochnili hooooodně dlouho.

Poslední den, v neděli, jsme ještě navštívili krásný Bolatický skanzen a zjistili jsme, že se skřítek schovává i tam, ze starého piana vyluzoval krásné zvuky, když na něj hrála Barunka. Taky pěkně poházel ve stodole nářadí a jiný skřítek rozfoukal spadané listí po nádvoří skanzenu.