Hvězdný prach v České ráji

Koncem června dostalo 24 dětí pozvánku Královské astronomické společnosti z Londýna na jedinečnou možnost. Každý z vybraných dětí se mohl stát členem výpravy, jenž měla za úkol prozkoumat život za Zdí…………………..

Překvapivě bylo vybráno všech 24 dětí a tak expedice, výprava či putování s příběhy podle filmu Hvězdný prach mohlo začít. Putovali jsme cestou necestou, polem nepolem, ovšem najít padlou hvězdu si o složité putování přímo koledovalo.

Pro naše putování za padlou hvězdou jsme si vybrali prostředí přímo rajské a to Český ráj. Střechu nad hlavou nám po deset prázdninových dnů poskytli přátelé z ŠVČ MOZAIKA v Železném Brodě. Odtud jsme každý druhý den podnikali menší či vzdálenější vycházky do okolí.

Druhý den jsme se lehce rozšlápli a vyrazili na první větší výlet na Riegrovu stezku. Romantická sedmikilometrová vycházka podél Jizery ze Spálova do Semil utíkala opravdu jako voda, podél které jsme šli.

Třetí táborový den jsme si naplánovali  celodenní  výlet do srdce Českého ráje, do Hruboskalska. Počasí si s námi pohrávalo atak jsme snad dvacetkrát oblékali a zase sundávali pláštěnky.  Největší  liják nás stihl při prohlídce hradu Valdštejn a tak jsme se  s úžasným průvodcem ukryli ve zdejší kapli. Byli jsme tam hodinu a on vyprávěl a vyprávěl, všichni jsme ho se se zaujetím poslouchali a někteří u toho i usnuli. Když se vypršelo, vyrazili jsme na zlatou trasu, procházku skalním městem. Nebe se na nás usmálo a my si to mohli užít se vším všudy. Je to opravdu Ráj na zemi.

Čtvrtý táborový den jsme tak trochu odpočívali, ale hodně aktivně. Ráno jsme vyrazili na celodenní výlet do Liberce. První čtyři hodiny jsme si náramně užili v IQlandii a odpoledne jsme se vydali do nádherného až kouzelného aquaparku Babylon. Tam jsme neplánovaně zažili i laserovou vodní show a nový zážitek byl na světě.

Pátý den, kdy se nám tábor lámal do druhé poloviny nás vzbudilo deštivé počasí, ale nám to vůbec nevadilo, protože jsme tvořili a tvořili a tvořili.

Přestože jsme měli po celou dobu tábora hlavní úkol, najít padlou hvězdu, tak nám to nebránilo si hrát a že jsme si hráli pořád. ...

Ráno šestého dne nás opět probudilo sluníčko a my jsme vyrazili na prozkoumání Bozkovských lesů, kde jsou ukryté bozkovské dolomitové jeskyně.

Sedmý den přinesl mnoha dětem, ale i vedoucím novou výzvu – sjezd řeky Jizery na kánoích. Nejprve se však museli vydatně najíst a ani to nebylo jednoduché. Vybrat vhodné místo k táboření, rozdělat oheň bez sirek, najít po deštivých dnech suché dřevo a vyrobit si tyčky na opékání, to všechno musely děti zvládnout. Naštěstí nemuseli ulovit maso, ale pochutnali si výborných špekáčkách.  Po opíkačce jsme vyrazili na desetikilometrový úsek Jizery z Líšného do Dolánek. Nádherný  úsek řeky, krásné  peřeje, dostatek vody a jeden překrásný sjízdný jez na Malé Skále. Na to všechno byli všichni naši táborníci náležitě pyšní.

Osmý den jsme zase malinko odpočívali a tak kromě putování po Českém ráji byl zase prostor pro spoustu her nebo poslední možnosti zamíchání kartami v celotáborové hře. Nabírali jsme mimo jiné i na železnobrodském koupališti sílu na poslední závěrečné putování za padlou hvězdou .
Poslední výprava, kde bychom mohli najít padlou hvězdu, byla nasměrována na den devátý. Tentokrát bylo našim cílem Maloskalsko. Bohužel počasí nám vyloženě nepřálo, ale žádný člen expedice to nevzdával. Vyšplhali jsme se až na rozhlednu Kopanina a čekali na sluníčko. Věřte – nevěřte, přišlo. A mělo důvod. Nás totiž čekal neuvěřitelný 14 kilometrový sjezd na horských koloběžkách z Kopaniny až do Dolánek. Najednou se zpoza mraků vyloupla panoramata Českého ráje a my se mohli poslední prázdninový den pokochat nádherným koutem České republiky.

Desátý den byl pro všechny velmi očekáván, stále jsme totiž nenašli padlou hvězdu a také jsme už balili domů. Kolem oběda se stalo něco neuvěřitelného, hvězda Yvanne se objevila přímo na naší zahradě. Rychle jsme se k ní všichni seběhli, protože každý se chtěl aspoň prstem dotknout. Byla krásná, byla skutečná a hlavně téměř před koncem našeho putování jsme ji našli.
Unavení desetidenním putování po Českém ráji, ale naprosto uspokojeni mnoha adrenalinovými zážitky, novými přátelstvími a výhrou sami nad sebou zdoláním mnoha nových výzev, jsme se vrátili domů.
Nezapomeňte, že každý člověk nosí v sobě kousek hvězdy, je jenom na něm, jak moc bude ostatním na cestu zářit...

Eva, Kamča, Jarka, Petr a Lukáš
Průvodci  úžasných 24 dětí  v nádherném prostředí